Bachtin Michail Michailovič byl ruský filozof, lingvista, kritik a literární vědec.
Narodil se ve městě Orel jižně od Moskvy a vyrostl ve Vilniusu a Oděse. Studoval klasickou filologii na Petrohradské univerzitě. V letech 1918 až 1929 pobýval střídavě v Leningradě a v běloruských městech Vitebsk a Nevel, kde se kolem něho utvořila skupinka podobně smýšlejících intelektuálů (mj. M. I. Kagan, P. N. Medveděv, V. N. Vološinov), známá jako „Bachtinův kroužek".
Období mezi léty 1929 a 1936 strávil v nuceném exilu v Kazachstánu, kam byl vykázán pravděpodobně za své náboženské aktivity. V roce 1936 začal učit na Pedagogickém institutu v Saransku, kde byl v roce 1957 při povýšení institutu na univerzitu ustanoven vedoucím katedry ruské a světové literatury. Do důchodu odešel v roce 1961. V této době byl objeven moskevskými studenty a díky jejich vlivu začala v Rusku opět vycházet jeho díla. V roce 1969 se odstěhoval do Moskvy, kde ve svých osmdesáti letech zemřel.
Bachtin se zabýval zejména teorií románu. Přesto lze na jeho práci pohlížet jako na filozofii kultury. Jeho myšlenky a teorie jsou velmi flexibilní a použitelné v široké škále disciplín (lingvistice, filozofii, literární teorii, hudbě, filmové teorii, kulturálních studiích a sociálních vědách), do kterých vnesl výrazný smysl pro intertextualitu a socio-kulturní kontext partikulárních promluv a aktů jednání. Pro teorie populární kultury je klíčová jeho koncepce karnevalu (rozpracoval ji zejména v knize Tvorčestvo Fransua Rable i narodnaia kuľtura srednevekov\'ia i renessansa; česky vyšlo jako François Rabelais a lidová kultura středověku a renesance v roce 1975), která úzce navazuje na jeho dialogické a kontextuální pojímání jazyka, literatury a kultury.
Bachtinova koncepce karnevalu je založena na binární opozici mezi oficiální a populární kulturou. Bachtin popisuje karneval jako způsob života a jazyka, který stojí v opozici k oficiálním normám církve a státu. Během karnevalu je vše dovoleno, je to od restrikcí osvobozující způsob života bez hierarchií, morálky, disciplíny a sociální kontroly. Jako způsob jazyka je karneval specifickým vyjádřením osvobození od oficiálních norem a hodnot, specifický typ "groteskní" komunikace, nevkusu, obscénností, profanace všeho svatého a oslavy tělesných požitků a excesů nemožných v každodenním životě.
Mezi další významná Bachtinova díla patří Slovo v romane, Epos i roman, Formy vremeni i chronotopa v romane, Voprosy literatury i estetiky, Estetika slovesnogo tvorčestva, Problemy poetiki Dostoevskogo; Formaľnyj metod v literaturovedenii a K filosofi postupka.