Cornelis Bakker (1863-1933) působil v letech 1891 až 1920 jako lékař v obci Broek in Waterland (čti bruk), zhruba deset kilometrů severně od Amsterodamu.
Na základě novinového inzerátu nederlandisty G. J. Boekenoogena z univerzity v Leidenu, který chtěl touto cestou zachytit zbytky lidové slovesnosti, než definitivně zmizí, začal Bakker ve svém působišti zapisovat říkanky, hádanky, písničky, úsloví, časem se jeho pozornost přesunula na místní povídačky.
Nasbíraný materiál posílal celá léta (1897-1916) Boekenoogenovi k dalšímu zpracování, občas publikoval i sám (nejen jednotlivé povídačky, ale např. i rozsáhlejší práce o lidovém léčitelství, což byla jiná oblast Bakkerova zájmu). Bakkerova původní verze je syrová, obvykle zaznamenaná místním dialektem (obsahujícím sice i prvky amsterodamského či zaanského nářečí, ale tvořícím osobitý celek), zachovává i jinak dikci lidových vypravěčů včetně určitých neobratností, opomenutí, omylů apod.
Občas vstupuje Bakker do příběhu osobně, někdy jako střízlivý komentátor, snažící se najít pro tajemné úkazy racionální vysvětlení, jindy prostě zaznamenává svůj rozhovor s vypravěčem a způsob, jak ho k vyprávění podnítil. V Boekenoogenově pozůstalosti se tak za léta nashromáždila jedinečná sbírka, která dnes představuje důležitou součást etnografického archivu Meertensova ústavu v Amsterodamu.