Ruth Bondyová se narodila r. 1923 v Praze. Začala studovat obchodní akademii, školu však nesměla z rasových důvodů po r. 1939 dokončit.
V r. 1942 byla internována v terezínském ghettu a r. 1943 v Osvětimi. Osvobození se dočkala v Bergen-Belsenu. V květnu 1945 se vrátila do Prahy, její rodiče zahynuli, sestra přežila.
V letech 1945-48 pracovala jako překladatelka z angličtiny v United Press v Praze. Po vyhlášení státu Izrael se přihlásila jako dobrovolnice do České brigády, která absolvovala vojenský výcvik v ČSR.
Po armádní službě pracovala jako učitelka hebrejštiny a později jako novinářka v hebrejském tisku. Stala se první žurnalistkou, která obdržela Sokolovovu cenu (izraelská verze Pulitzerovy ceny). Další ocenění získala za své historické práce a překlady z češtiny.
Napsala a vydala dvě knihy fejetonů, sbírku esejů, čtyři bibliografie a autobiografii. Do hebrejštiny přeložila Dobrého vojáka Švejka, knihy Milana Kundery, Bohumila Hrabala, Oty Pavla, Michala Viewegha, eseje Václava Havla, Fischlovy Hovory s Janem Masarykem a další české prózy. Za překlady z češtiny jí byla r. 1996 udělena Cena ministra kultury.
Věnuje se také historii terezínského ghetta: patří mezi zakladatele Bejt Terezin, památníku Židů z českých zemí v izraelském kibucu Givat Chaim Ichud, který je střediskem výuky a výzkumu historie ghetta Terezín.
Od r. 1994 každoročně přispívá do sborníku Terezínské studie a dokumenty, který vychází česky a německy v Praze. Připravila hebrejské vydání Terezínského deníku Egona Redlicha (vedoucího oddělení pro péči o mládež v ghettu), přeložila hebrejské vydání dětských novin Kamarád, psaných v Terezíně. Jejím nejvýznamnějším dílem na terezínské téma je biografie Jakoba Edelsteina, je však autorkou řady dalších knih. Podílí se na kulturních akcích Velvyslanectví ČR v Tel Avivu i na izraelsko-Českých aktivitách.
V roce 2003 obdržela cenu Gratias agit.