Ivan Alexejevič Bunin, ruský prozaik a básník, autor meditativní, novoromanticky laděné reflexivní lyriky a
vynikající povídkář a novelista, přichází na svět 22. října roku 1870 ve Voroněži jako potomek starého ruského šlechtického rodu.
Jako mladý studuje Bunin gymnázium v Jelci, po jehož absolvování pak již v dalším vzdělávání nepokračuje a pracuje v různých příležitostných zaměstnáních
- je korektorem, knihovníkem.
Literatuře se I. A. Bunin začíná věnovat již v mládí, na konci 19. století se pak dostává do úzkého kontaktu s Gorkého (viz Gorkij, M.) nakladatelstvím Znanije - v této době se Bunin začíná velmi intenzívně věnovat próze.
Na přelomu 19. a 20. století Ivan Alexejevič Bunin též cestuje - během několika let navštíví Afriku, Indii, Cejlon a mnohé evropské země: zážitky z cest je pak výrazně odrazí v jeho básnické i prozaické tvorbě, Bunin ve svých alegoriích uplatní svůj hluboký zájem o východní nauky, zejména pak o
taoismus a buddhismus (viz Buddha).
K Velké říjnové socialistické revoluci v Rusku, kdy se moci ve státě zmocní Leninovi bolševici, se Ivan Alexejevič Bunin staví kriticky - odmítá ji a velice ostře se staví proti občanské válce (o jejích hrůzách píše pak v cyklu „Prokleté dny" {Okajannyje dni}, v bělogvardějské armádě generála Wrangela se zabývá protisovětskou publicistikou), která v Rusku po komunistickém převratu propuká.
V roce 1920 Ivan Alexejevič Bunin odchází do Francie, kde pak setrvá v dobrovolném exilu po celý zbytek svého života, a kde se stává jedním z nejvýznamnějších a nejvýraznějších postav tamní ruské poříjnové emigrace.
V roce 1933 se Ivan Alexejevič Bunin stává laureátem Nobelovy ceny za literaturu.
8. listopadu roku 1953 pak Ivan Alexejevič Bunin v Paříži umírá.