Dalajlama XIV. Jeho svatost vlastním jménem Džampal Ngawang Lozang Ješe Tändzin Gjamccho byl v roce 1939 přiveden do Lhasy, kde o dva roky později začalo jeho vzdělávání.
Jako pětadvacetiletý získal titul geše. V roce 1950, kdy Tibet začala vážně ohrožovat Čína, byl pouze šestnáctiletý dalajlama požádán, aby se chopil světské i duchovní moci. 1951 obsadila Čína Tibet vojenskou silou, 1954 navštívil dalajlama Peking kvůli mírovým jednáním s Mao Ce-tungem.
1956 odešel do Indie, aby se zúčastnil oslav svátku Vesak a rokoval zde s předsedou vlády Jawaharlal Nehru o podmínkách a situaci v Tibetu, které se neustále zhoršovaly. 10. března 1959 vypuklo povstání ve Lhase, rychle a krutě potlačené čínskou armádou, a díky následné okupaci byl dalajlama nucen o sedm dní později odejít do vyhnanství spolu s 80 000 dalšími exulanty.
Dalajlama procestoval mnoho států: Severní a Jižní Ameriku, řadu evropských zemí, například Českou republiku a Velkou Británii, ale i Japonsko, Thajsko či Austrálii a hovořil s jejich politiky i náboženskými představiteli.
V roce 1989 byla dalajlamova cesta nenásilí, lásky, míru a porozumění kvitována Nobelovou cenou za mír.