Antoine Saint-Exupéry (29.6. 1900 - 31.7. 1944) byl francouzský spisovatel, letec, filosof a humanista. Antoine chodil spolu se svým bratrem do jezuitské koleje. Již v dětství psal Antoine básně a zabýval se i „vynalézáním" a obdivoval létající piloty. V roce 1916 studovali oba synové na koleji ve Fribourgu ve Švýcarsku. Antoine zde složil maturitu.
V Paříži se Saint-Exupéry připravoval na složení zkoušek na námořní akademii. Nicméně u zkoušek neuspěl, a tak se bez velkého zájmu zapsal na architekturu. Rád a bouřlivě diskutoval v kavárnách o literatuře již dříve, nyní však, díky své příbuzné, přišel do kontaktu se spisovatelskou komunitou.
V roce 1921 šel k leteckému oddílu ve Štrasburku. Byl přidělen do dílen, ale to ho nebavilo, protože chtěl létat. Po těžkém a dlouhém výcviku složil pilotní zkoušky, stal se stíhačem, ale brzy ho postihla nehoda, při které utrpěl zlomeninu lebeční kosti. Jako pilot byl zaměstnán u více leteckých společností a létal na různých linkách.
Pokusil se i o rekordní lety a několikrát havaroval. Začátkem roku 1923 šel do civilu a načas se stal úředníkem, což pro něj byla naprosto ubíjející práce. V tomto období se začal věnovat psaní. V roce 1926 mu vyšla první novela Letec. Po novele Letec (1928) vydal romány Kurýr na jih (1929), Noční let (1931), Země lidí (1939) s ústředním motivem ztroskotání nad pouští, které zažil na vlastní kůži. Za tento román dostal Velkou cenu francouzské akademie. Dále napsal básnickou pohádku Malý princ (1943), novelu Válečný pilot (1942) s leteckou tematikou, která se opírá o vlastní zážitky z autorových letů.