Akutagawa Rjúnosuke

Životopis Zpět na seznam autorů
Přečtěte si od tohoto autora...
(Akutagawa Rjúnosuke)
Rašómon a jiné povídky
-27 %
198 Kč
144 Kč
Akutagawa Rjúnosuke
Japonský prozaik a esejista žijící mezi lety 1892-1927 se narodil v Tokiu jako nejstarší syn Tošizóa Niihary, podnikatele v oblasti mlékárenství. Jeho matka Fuku Niihara krátce po porodu zešílela, a na tuto dědičnou duševní chorobu brzo zemřela. Akutagawa tedy adoptoval jeho strýček z matčiny strany Mičiaki Akutagawa.
Zajímal se o čínské klasiky, ale i západní autory a soudobé japonské spisovatele. Studoval anglickou literaturu na Tokijské univerzitě a současně byl redaktorem časopisu Nová myšlenka, kde začal uveřejňovat krátké povídky. Náměty si vybíral v literatuře 12. a 13. století.
Roku 1914 publikoval své první literární práce – povídku „Stáří“ a divadelní hru „Mladík a smrt“. Pozornost vzbudil svou povídkou „Nos“, kterou uveřejnil v roce 1916, kdy absolvoval. Časná léta jeho kariéry byla ta nejproduktivnější.  
V roce 1916 se stal žákem spisovatele Sóseki Nacumeho. Publikoval řadu dalších vynikajících povídek v prestižních japonských časopisech. Roku 1917 vydal dvě sbírky svých povídek knižně, čímž se rázem stal ústřední postavou japonské literární scény. Jeho další povídka „V houštině“ byla zfilmována pod názvem Rašómon režiséra Akiry Kurosawy. Film byl oceněn v roce 1951 v Benátkách. Ve skutečnosti byl natočen podle dvou Akutagawových povídek. 
Po ukončení studia vyučoval na Námořnické koleji, pak se stal redaktorem deníku Osaka Mainiči šimbun a v roce 1921 byl vyslán do Číny jako dopisovatel, kde onemocněl a již nikdy se plně neuzdravil. Trpěl nespavostí, zažívacími problémy, ale hlavně strachem, že zdědil duševní poruchu po matce.
Akutagawa je mistrem moderní japonské prózy. Napsal okolo 150 povídek a novel. Jejich vybroušený a originální styl je vysoce ceněn. Náměty jsou rozmanité, často inspirované historií nebo klasickými středověkými sbírkami příběhů. Autor v nich pomocí groteskních, bizarních, isatirických a humoristických syžetů, znázornil nejjemnější odstíny složité lidské psychiky.
Byl označen jako neorealista – dokázal se vyrovnat s novými prvky evropské literatury a zároveň se inspirovat japonskými tradicemi. Snažil se najít zajímavá témata, ale klad velký důraz na kvalitu díla, na kompoziční výstavbu díla a na jazyk. V roce 1918 byl již uznávaným autorem a také byl považován za hlavního odpůrce naturalismu. 
V roce 2005 u nás vyšly dvě knížky tohoto japonského klasika.
Ke konci života psal autobiografické povídky s pesimistickým laděním, které vznikaly pod vlivem jeho zhoršujících se duševních depresí. Diskutoval s Džuničiróem Tanizakim o tom, co je v literatuře důležitější – zda lyrika obsahu nebo formální struktura. Sám se přikláněl k lyrice. K jeho posledním dílům patří „Vodníci“ a „Ozubené kolo“. V posledním roce svého života vydal literárně kritické úvahy s názvem „Literární, příliš literární“. 
Ve svých 35 letech spáchal sebevraždu požitím velké dávky veronalu. Svůj život ukončil, neboť byl přesvědčen, že již lepší dílo napsat nemůže, že dosáhl svého uměleckého vrcholu a protože odejít se má v nejlepším. Dodnes je považován za mistra krátké povídky. Na jeho památku byla roku 1935 zřízena Akutagowova literární cena, určená nadějným začínajícím autorům.
Jeho manželkou byla Fumi Akutegawa, spolu měli tři děti: Yasuši, Hiroši a Takashi.