Alexijevičová Světlana

Životopis Zpět na seznam autorů
Přečtěte si od tohoto autora...
(Alexijevičová Světlana)
Doba z druhé ruky
-19 %
249 Kč
201 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Vojna nemá ženskú tvár
-23 %
447 Kč
342 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Zinkoví chlapci
-19 %
349 Kč
282 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Modlitba za Černobyl
-19 %
329 Kč
266 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Doba z druhé ruky
-19 %
419 Kč
339 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Audio CD: Doba z druhé ruky - Konec rudého člověka - CDmp3
-17 %
149 Kč
124 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Válka nemá ženskou tvář
-19 %
369 Kč
299 Kč
(Alexijevičová Světlana)
Poslední svědci
-19 %
319 Kč
258 Kč
Alexijevičová Světlana
Tato rusky píšící běloruská spisovatelka se narodila 31. května 1948. Je první běloruskou spisovatelkou, která obdržela Nobelovu cenu za literaturu (2015).
Narodila se ve městě Stanislav (dnes Ivano-Frankivsk), na Ukrajině. Jejím otcem byl Bělorus, sloužící v Rudé armádě, matka byla Ukrajinka. Rodina se po ukončení otcovy služby přestěhovala na běloruský venkov. Oba rodiče zde pracovali jako učitelé.
V roce 1972 Světlana vystudovala žurnalistiku na Leninově univerzitě v Minsku. Poté pracovala pro regionální noviny a byla učitelkou. O několik let později se stala dopisovatelkou minského literárního časopisu Neman. Prováděla rozhovory s lidmi, kteří zažili 2. světovou válku, sovětskou intervenci v Afghánistánu anebo Černobylskou havárii. V roce 2000 byla nucena Bělorusko opustit, z důvovdu politického pronásledování režimem prezidenta Lukašenka. Žila v Paříži, Goteborgu, v Berlíně a nakonec se opět vrátila do Minsku.
Její knihy balancují mezi beletrií a dokumentem a popisují osudy jednotlivce v sovětském a postsovětském období formou literární kroniky a koláží rozhovorů. Tvorba Alexijevičové je velmi ovlivněna běloruským spisovatelem Alesem Adamovičem. 
Svoji první knihu s názvem Válka nemá ženskou tvář, napsala v roce 1983. Vydána byla až o dva roky později, protože v ní cenzura objevila antikomunistické postoje. Během 5 let se prodalo přes 2 miliony výtisků. Další kniha Poslední svědkové popisuje vzpomínky lidí, kteří ve svém dětství zažili 2. světovou válku. Kniha Zinkovi chlapci z roku 1989 je o veteránech afghánské války a matkách padlých vojáků. Byla vydána v roce 1992 a autorka za ní byla několikrát souzena. K odsouzení však nakonec nedošlo. Kniha Modlitba za Černobyl už názvem vypovídá, že v ní budou popisovány osudy lidí, postiženy černobylskou jadernou havárií. Napsala také o sebevraždách po rozpadu Sovětského svazu. V té době se lidé museli vypořádat s novým společenským zřízením a přehodnotit histroii. Státní nakladatelství ji více knih nevydalo, další dvě knihy ji vyšly v soukromých běloruských nakladatelstvích. 
Autorka je více známá v zahraničí, než ve své zemi. Její knihy byly přeloženy do více než 30 jazyků. V češtině pak vyšly knihy Válka nemá ženskou tvář, Modlitba za Černobyl a Doba z druhé ruky. V roce 2014 navštívila Prahu na Festivalu spisovatelů.