Povídky podivných

Povídky podivných
 
Víte, já mám takový zvyk číst knihu od začátku až dokonce úplně celou. To znamená, že čtu i takové informace, jako kde byla kniha vytišena, kdo ji vydal, v kterém roce atd. Takže už od začátku jsem měla to potěšení se pobavit. Autor nezahálel a vymyslel příběh podivných dětí do puntíku.
 
Na této útlé knížečce je sympatické, že se dá číst i zcela samostatně a čtenářům dá pochopit, o čem celá série Sirotčince je a můžou se tak rozhodnout, zda je četba určena právě jim. A to i přesto, že hned v úvodu na nás čeká upozornění, že je kniha určena jen uším podivných a kdo se za podivného nepovažuje, má jí hned odložit. :-) Takže pro nás „podivné“ je to krásné doplnění celého příběhu a můžeme díky ní i zavzpomínat. 
 
Kniha začíná Předmluvou, kterou ke knize doplnil nikdo menší než Millard Nullings (pouhým okem neviditelný), ten také sbírku sestřádal do jednoho svazku a nyní jí opatruje, aby se dostala ke všem generacím podivných. 
 
Krátké povídky jsou každá o něčem jiném. První povídka Báječní kanibalové mě velmi rozveselila svojí absurditou. Pro podivné má obrovský význam, protože ukazuje na to, jak si dříve obyčejní lidé a ti podivní mohli být nápomocní. I když to vedlo k záhubě podivných. Nejvíc se mi ale asi líbila povídka První ymbryna, jejíž název vypovídá i o obsahu. Na knižní sérii si vzpomenete díky povídkám Holubi od Svatého Pavla a Legenda o Cuthbertovi, protože o nich podivné děti mluvili nebo se v oněch místech přímo pohybovali. Připomenu, že Cuthbert je zkamenělý obr, přes nějž vedla jedna ze smyček. 
 
Dostala mě ale i povídka Kobylka, ve které se otec vyrovnával s podivností vlastního syna. Záhadný ostrov Cocobolo – opět otec se synem, kteří po sobě podivnost zdědili. Ovšem syn se tomuto dědictví velmi bránil a nechtěl jej přijmout. O dívce, která dokázala zkrotit noční děsy – to byla opravdu zajímavá povídka. Místy mě dost bavila, ale ve finále byla dost strašidelná. Asi měla dát pochopit, že i přesto, že se podivní snaží obyčejným lidem pomoci, nemůžou to dělat za každou cenu. Protože obyčejní lidé dokážou darů jiných velmi využívat. Naivní dítě to však nedokáže pochopit a samo se tak lapí do pasti. A právě z takových situací vznikly smyčky, ve kterých se děti před lidmi schovávali. Každá podivnost může být užitečná, ale i zničující. 
 
Můžete se těšit na další povídky, jako je Princezna s rozeklaným jazykem, O ženě, která se přátelila s duchy nebo O chlapci, který dokázal poručit moři.
 
Mě se povídky moc líbili, ale to hlavně proto, že podivným dětem fandím od začátku a dokonce jsem viděla už i to filmové zpracování Tima Burtona. Mimochodem, co na něj říkáte? Sice tam dost věcí změnil a poupravil si děj pro potřeby filmového zpracování, ale mě se to líbilo. Chvíli jsem zapomněla na knihy a užívala si děj filmu tak, jak byl a dokázal na mě zapůsobit. 
 
Co více dodat? Krátkými povídkami určitě nic nezkazíte, můžete si jen dokreslit obrázek toho, proč jsou podivné děti takové jaké jsou. Dozvědět se více o jejich minulosti. Tuto knihu už dobové fotografie nedoprovázejí, ale naleznete v ní spoustu pěkných černobílých ilustrací. Pro „podivné“ nutnost a ostatním doporučuji!
 
 
 
Strnadová Tereza

Nahoru