Tajný deník Hendrika Groena

Tajný deník Hendrika GroenaTak této knize jsem opravdu dlouho odolávala. Ale když nám přišli reklamní letáčky, kde jsem si mohla přečíst její úvod, podlehla jsem. A dobře to dopadlo. Kniha byla velmi zábavná. Bavilo mě uspořádaní v podobě deníkových záznamů. Bylo to zase něco úplně jiného, než na co jsem byla zvyklá. A kdyby byl příběh psán klasicky, možná by tím ztratil na své zajímavosti. 
 
Kniha mi vnukla spoustu myšlenek. Protože je vyprávěna z domova důchodců jedním z jeho obyvatelů, člověk prostě začne přemýšlet o životě starých lidí. Mnohé pochopí a taky si uvědomí. Často zapomínáme, že ti důchodci také kdysi bývaly puberťáky, a to že jejich tělo zestárlo ještě neznamená, že duchem nejsou stále mladí. 
 
Jde se na to podívat ale i z té druhé strany. Sám Hedrik píše, že staré lidi nenávidí, protože jakmile dovrší určitého věku, rezignují na svůj život. To on zásadně odmítá. Hodlá se bavit, dokud mu to zdraví umožní. V tom mu hodně pomáhá kamarád Evert, který žije v bytě poblíž domova. S ním se v knize asi nejvíc nasmějete. Je to rozený vtipálek, který se nebojí ničeho, o tom hodně vypoví kauza „mrtvé rybičky v akváriu“. 
 
Henk si vede deník, do kterého zapisuje vše, co se mu přes den stane. Zpočátku je to celkem nuda, protože domov mnoho zábavy nenabízí. Navíc jeho obyvatelé se nikdy od svého programu neodchylují. Pokud přijde někdo, kdo tento harmonogram naruší, je zle. Jako třeba Evert, když si sedne na židli jisté paní z druhého podlaží, je to nanejvýš neslušná záležitost, protože přece každý ví, že právě na této židli sedává vždy ona. Občas jsou podobné situace v knize velmi úsměvné. Je to jak ve školce. 
 
Vše se změní, když do domu nastoupí nová obyvatelka Eefje a Henka napadne, s hrstkou dalších lidí, založit klub Staří-ale-ne-mrtví. Spolu pak začnou pořádat různé akce, jako třeba kurz vaření (v domově je totiž přísně zakázáno vařit, hrozí nebezpečí úrazu), návštěva botanické zahrady, kurz golfu a tak dále. Vše vždy završí výbornou večeří a sklenkou něčeho ostřejšího a nutno podotknout, že ostatní obyvatelé domu jim velmi závidí...i přesto, že většina z nich by si na výlety netroufla.
 
Můžeme pozorovat příběh  Grietje, Henkovi přítelkyně, která se potýká s Alzheimerem. Musím uznat, že to zvládá velmi dobře, snaží se o tom vtipkovat a brát to tak, jak to je. Asi nejmladší Henkovou přítelkyní je Anja, která za nedlouho odejde do důchodu. Nyní pracuje v kanceláři u ředitelky domu a je tak přímou spojkou - chceteli špionkou – na vedení.  V této funkci je velmi užitečná, protože s vedením je těžká domluva. Co dříve šlo, nyní nejde, na vše se najde nějaká vyhláška, ať už opravdová nebo vymyšlená...
 
Víte, i můj dědeček žije v domově důchodců a když čtu řádky této knihy, mám pocit, jako by je psal on. Nebo jakýkoliv starší člověk, kterého na ulici potkám. Ta autorova myšlenka je dle mého názoru tolik pravdivá, až je to neuvěřitelné. Každý se s deníkem může ztotožnit. Protože i přesto, že je člověk v důchodu, neznamená to, že patří do starého železa a že je možné s ním tak i jednat. Mladého ducha má v sobě i ten nejstarší člověk žijící v domově důchodců. 
 
Takže Tajný deník Hendrika Groena vřele doporučuji!Hendrik Groen

Totožnost Hendrika Groena, který je uveden jako autor knihy, je neznámá. Bude se jednat o pseudonym nizozemského spisovatele. O jeho identitě v médiích probíhá spousta spekulací. Jedná se skutečně o osmdesátníka? Nebo je to někdo ze známých nizozemských spisovatelů? Či snad jakýsi stand-up komik? Jisté je jen to, že si jeho román získal srdce čtenářů po celém světě. Deník byl původně publikován na webových stránkách Torpedo Magazine, kde ho objevilo nakladatelství Meulenhoff. Hedrik Groen o svém románu říká: „Ne každá věta je lež, ale ne každé slovo je pravda.“
 
Můžeme zveřejnit jen fotografii herce, který bude hrát roli Hendrika Groena v připravované dramatické televizní sérii, jež se inspirovala právě Tajným deníkem Hendrika Groena.
 
 
 
Strnadová Tereza

Nahoru