Kreslení pravou mozkovou hemisférou

Moc rád pozoruju svou přítelkyni Petru, když maluje své oblíbené akvarely. Aby takový akvarel ovšem vzniknul, musí se jí zpočátku nedařit, a sice nedařit při práci v domácnosti. Začíná to břinkáním v kuchyni, když se nádobí nedobrovolně mění v bicí orchestr. Následují citoslovce: „ježišmarja, ach jo, sakra“ a někdy také „auvajs“ potom nastane ticho, jako když utne. To pak vím, že se má milá Petruška odebrala do svých komnat, aby skrze štětec a barvy očistila duši. Nedělám to často, ale přeci jen se občas opatrně přikradu chodbou, abych mohl pozorovat celý tajemný proces. Petra je od přírody pečlivý až přepečlivý živočich. Všechno musí být perfektní. Když není, je zle. Bohužel zle s Petruškou, protože ostatní dvounožce z odpovědnosti za nedokonalý chod světa má milá vylučuje. Proto i počátek jejího malování je úzkostlivě opatrný s ohledem na dokonalost detailu. Péťa rozměřuje a rozvažuje každičký tah štětce. Barvou si je vždy jistá, ovšem odstínem již tak úplně ne. Pomalu, opravdu velmi pomalu postupně roste náčrtek budoucího obrázku. Sedíc shrbena na podlaze připomíná v tu chvíli Petra prvňáčka nad prvním domácím úkolem. Jen ten snaživě vyplazený jazyk trochu chybí. Po nějaké době se Petřin přístup zázračně změní. Její tvář teď připomíná Michelangelovu pietu vyzařující ušlechtilost a pokoru. Čím víc je vtažena do malování, tím uvolněnější má ruku. Všechny poučky estétů jsou zapomenuty, zůstává jen Petra a obrázek. Dílo a autor spolu vedou dialog beze slov. V poslední fázi už dost dobře nelze určit, kde končí Petřina ruka a začíná štětec, který jako by jen tak mimochodem maluje obrázek. V motivu obrázku se odráží bytost jeho stvořitelky. Je konec malování. Uvolněná a odpočinutá Petra vstává s úsměvem z podlahy a odnáší hotový obrázek do kuchyně, aby si jej mohla pro naši společnou potěchu vystavit na jídelní stůl. Všechny vnější i vnitřní procesy jsou srovnány a život může běžet dál tak hladce, jak to jen okolnosti dovolí. Někdy jí prostě závidím! Neurolog by možná řekl, že Petra vyřešila momentální nesoulad mezi prací levé a pravé mozkové hemisféry. Levá hemisféra má na starosti logické uvažování, řeč a matematiku. Pravá hemisféra zas obstarává vnímání prostoru a to jak vlastního těla, tak svého okolí, komplexnější zpracování vizuálních dojmů a vnímání hudby. Říká se, že ženy obecně dokážou lépe propojovat obě dvě hemisféry. Těžko říct. Pro nás ostatní může být inspirací kniha: Naučte se kreslit pravou mozkovou hemisférou. Jan Kanclíř