Martin Patřičný - Jak dobrý je zvuk dřeva!

Martin Patřičný - Jak dobrý je zvuk dřeva!

Jak je dobrý zvuk dřeva! Kytary, houslí…jak dřevo rozechvívá střívko z domácích zvířat - struna.

Dnes kovová.

Slepá,(elektrická) cesta hudby začala v době mého mládí. (Vraťte se koně!...Kdyby se čas moh vrátit zpátky…Seifert)

Opravdu lidé uvěřili, že bez elektriky „ to“ nejde?

Nebo jen kšeft a užiteční idioti do toho šli a všude procpávali?

Bedřich Ludvík o mně napsal, že si myslím, že rocker je sprosté slovo. No, my jsme tomu hluku tenkrát říkali bigbít. O rocku nevěděl nikdo nic…

A už tehdy před čtyřiceti lety na diskotékách jsem žasnul nad tím, koho ten blbej řev může bavit.

Bral jsem to i pragmaticky - při tom dupání a kroucení (šejk se tomu bůhvíproč říkalo) jste si k sobě slečnu nemohli přitisknout. Nebyli jste jí nablízku, nemohli jste se jí dotýkat. Nějací tvořitelé pak ten nedostatek brzy napravili a tak vznikl – ploužák. Ploužák, fuj to je slovo!

Dunění a řev pro blbé, co spolu nemusí mluvit.

                

Pamatuju dirigenta Jiřího Pinkase, který za námi přišel na diskotéku v jedné menší vesnici. A rozbolelo ho všechno, ještě než došel k našemu stolu a mně- ne  svému synovi- řekl: „Jak to můžete poslouchat?“ Co všechno  jsme se od něj mohli dovědět o hudbě! Ach, jo.

Ale holky tenkrát nikam jinam nechodily, nikam jinam nenosily tělo…(S.K.Neumann)

 

A ten spektákl kolem! Těch prudkých světel! (Kde jsou ty fujtajblový šantánový lucerničky Grosmana a Šimka?)

Nelidské efekty a haly a basy, ne obyčejné, mega! Super! Dokonce laser! Tak si vole na …

      

Ohluchlí zvukaři  všude všichni všechno ozvučují jak pro hluché. I v kinech! Války nejsou, tak potřebujem dunění na bedny. A ohňostroje!

 Nemravnost playbecků už nikdo nevypíská?

A – koruna všeho!—

- nedávno jsem viděl v televizi paní, jak hraje na nějakou ošklivou, umělohmotnou napodobeninu houslí! Napodobeninu s drátem!

Oni už ani nepředstírali zvuk dřeva. Už dřevo nepotřebují. Nemusí se ho dotýkat.

Urazil jsem se hrozně! Za smrky. I za javory.

Probůh, tohle ne!…tohle je snad ještě horší, než ti automatičtí bubeníci schovaní v elektrických varhanách.

Ti bezchybní automatičtí služebníci co bez chyby ducají ducy duc i v lidových písních.

Ach Bože, a ty to sleduješ! Ohluchl jsi už taky? Ani tobě nechybí chvějivý, teplý zvuk dřevěných nástrojů?

A lidský hlas, ten pravý, čistý jak studánka, leží ubitý pod repráky a kabely a mix-pulty.

Kdy sakra, nějaký indiánský náčelník či Budha řekne, že elektrika nezpívá? Tak jako se peníze nedají jíst?

Líto je mi těch, co se do toho slepého ramena hudby narodili a ještě narodí. Jak mrtví Plaváčci.

 

 A -  poslechněte starýho vola - nám máma zpívala u dřevěný postýlky a já až si přestanu zpívat, na vlastní hubu, tak nebudu.

Martin Patřičný