Recenze - Hana

Romány Aleny Mornštajnové jsem četla v opačném pořadí, než v jakém vyšly, tedy nejprve Tiché roky a pak až Hanu, a musím říct, že to byla dobrá volba. Tiché roky se mi líbily a vychválila jsem je do nebes, ale Hana je pecka. Tady mám pocit, že nejsou slova, která by tuto knihu dost vychválila a vyslovila jí patřičné uznání. Jsem nadšená. Ale zároveň trochu soucítím s autorkou, protože tohle bude opravdu těžké překonat. Bez ohledu na její mistrovství, o kterém jsem přesvědčená, je Hana tak kvalitní a zároveň čtivá kniha, že jen těžko napíše knihu ještě lepší. Ale přála bych Aleně Mornštajnové i nám čtenářům, abych se mýlila.

Román popisuje osudy židovské rodiny poznamenané druhou světovou válkou, což není právě moje oblíbené téma, ale přesto (nebo spíš právě proto, že i tak mě dokázal strhnout) mě nadchl. Je čtivý, má spád, nechybí překvapivá odhalení a nečekané souvislosti. Děj je zasazen do let 1933 až 1964, ale Mornštajnová ho vypráví retrospektivně, takže začíná v roce 1953 příběhem Miry, která jako jediná z rodiny přežije epidemii tyfu a jíž se ujme její podivínská teta Hana.

Druhá část se nazývá Ti přede mnou, odehrává se v letech 1933 až 1945 a je v ní krásně vystiženo, jak plíživě a nenápadně dorazila válka do malého českého města a jak se z kdysi vážené židovské rodiny stali vyděděnci, se kterými se na ulici každý bál zastavit. Stejně tak je tam popsáno, jak dlouho nemohli uvěřit, co se chystá, nechtěli opustit dobrovolně domov, až najednou bylo pozdě. A to vše, tahle vážná témata, se prolíná s každodenními zážitky z dospívání dvou dívek, Miřiny maminky a její sestry Hany. Tato část příběhu pro mne byla nejzajímavější, každý ví, jaké hrůzy se odehrávaly za války v koncentračních táborech, ale vcítit se do myšlenek Židů před válkou a pak i před odchodem do transportu je velice silný zážitek.

Třetí část se věnuje životnímu příběhu Hany, po které se celý román jmenuje, a to od jejího nástupu v roce 1942 do transportu. Podle očekávání se jedná o neveselé čtení popisující, jak se z krásné a veselé mladé dívky stala troska, až téměř živoucí mrtvola, neschopná jít v životě dál, která zůstala poznamenaná hrůzami života v koncentračním táboře. Nicméně v této části románu dochází k zajímavému propojení informací z předchozích částí knihy s těmi, které jsou právě sdělovány, a čtenář několikrát zažije doslova „wow“ efekt.

Výsledný dojem je ohromující a člověk knihu zavírá s pocitem, že „to tedy bylo něco“. Jak jsem řekla už v úvodu, všechna slova jsou málo, žádná nemohou román Hana dost vyzdvihnout. Prostě si ho musíte přečíst!

Adéla L.